Asijský deníček: ŘEKA DEVÍTI DRAKŮ - 2/4 - (5 minut čtení)



Druhý den po vydatné snídani, ke které ve Vietnamu samozřejmě nesmí chybět Pho Ga, jsme se pustili o sto kilometrů dále na jihozápad. Projížděli jsme vesnice, mezi rýžovými políčky, bez toho, že bychom zaregistrovali nějakou změnu, jsme minuli i půlmilionové město My Tho, až jsme po třech hodinách skončili na břehu Mekongu v Cai Be. Po pár minutách na palubě lodi jsme se dostali do dnešního cíle, kde bylo v plánu relaxovat, uplavat pár bazénů, vietnamsky povečeřet a nenechat se poštípat od komárů. Vše splněno.

Asijský deníček: ŘEKA DEVÍTI DRAKŮ - 2/4 - (5 minut čtení)

 

Spali jsme uprostřed tropické zahrady za zvuků tropického lijáku a proplouvajících lodí. Vstali jsme časně, abychom dnešní nabitý program s názvem Mekong stihli. Objednaný anglicky mluvící domorodec se dostavil přesně v sedm, takže jsme mohli vyplout. Cítíte to napětí? Hlavně teda moje. Co když potkáme nějakého nebezpečného hada, jedovatého pavouka nebo krokodýla?! 
Můžu vás uklidnit, nebo zklamat? Krokodýli tu už sto let žijí pouze na farmách a zrovna nikomu žádný neutekl. To v pražských Hlubočepích měli teď s uprchlou mambou zelenou asi větší starosti. My měli štěstí a nic živočišného na nás nevybaflo. Kromě mnoha ospalých psů a bojových kohoutů v klecích.

Prozradím vám, proč jsme zrovna v Cai Be … protože tu dle zakoupeného knižního průvodce mají překrásný plovoucí trh, kde se čile prodávají a nakupují z lodi na loď nejrůznější plody země od ovoce až po ryby. Za tím největším a nejrušnějším tržištěm bychom museli dále do Can Tho, mně ale inzerovaný překrásný úplně stačí, když to znamená, že strávíme v autě o tři hodiny méně. Důležité je prý být na místě časně ráno s východem slunce. 

Jsme tu v půl osmé, za což nám označení ranní ptáčata rozhodně nepřísluší, přesto ale obchodníci kolem ještě spí. A kupující nikde. Na březích v domcích na kůlech sice začíná být čiperno, ale to nemůže vyvážit mé značné zklamání. Rušný market plný plavidel tu možná kdysi býval, ale dnes je hudbou minulosti, protože lidé nakupují úplně normálně u pouličních stánkařů, takže pokud bychom chtěli na vlastní oči vidět pestré plovoucí hemžení, budeme muset vyrazit někam jinam někdy jindy … Věřím, že na něco příjdem :-)

Poté, co jsem si vyjasnila, že na fotky plavících se trhovců můžu zapomenout, pokračujeme dále za starobylým domem z třicátých let minulého století. Myslím, že naše chalupa je starší :-D . Překvapil nás tam výběr knih v pracovně, vedle třinácti svazků buddhistických modliteb ležel Tolstoj s Vojnou a mírem a Hugovi Bídníci.

Další dostaveníčko jsme měli domluvené na pěstitelské farmě, kde jsme jediné ovoce viděli na talířku nakrájené na kousíčky. Zavedli nás rovnou ke stolu, zatímco před námi už se chystala produkce tradiční hudby doplněná výmluvným hereckým vystoupením, které bych se svým vrozeným talentem možná zvládla i já. (Silně mi to připomínalo jediné vystoupení jedné jiskřičky v pečovatelském domě, tuším, v Krnsku. Na vysvětlenou pro ty né tak dávno narozené - Jiskřičky byly mladší verze pionýrů. Bylo mi asi osm.)

Sezobali jsme melouny, ananas a mango a vydali se za rodinnou výrobnou medu, kde nám ukázali včely a včelí úly, a před nás vyskládali plejádu vlastních produktů přes tygří mast, kafe, cukrkandl až k medu. Sbalili jsme čaj a šli se podívat dál na výrobu rýžového popkornu, což, musím uznat, bylo docela poutavé. I pro foťák. 

Ten jsem samozřejmě vůbec neodkládala, protože v umě sestavených chatrčích podél břehů to žije. Nedokážu si představit, k čemu jejich obyvatelé vodu z řeky využívají. To, že v ní rybaří, kladou pasti, dokážu pochopit, ale že se v ní koupou? V období dešťů má tok hnědou bahnitou barvu i konzistenci. V období sucha je prý zelená.
Na hladině se pohupují ostrůvky vodních hyacintů. Kolem plující bárky naložené rýží připomínají želvy. Téměř všechny lodě jsou vyvedeny v pestrých barvách a zepředu mají namalované oči, aby budily dojem vodní příšery a pravděpodobně tak zastrašily tu doopravdickou …

A už se dostáváme k netrpělivě očekávané plavbě úzkými kanály na malé loďce - sampan, poháněné dvěma bidly, která před sebou zkušeně kříží postarší paní v tradičním úboru. Přiznávám, i od této části programu jsem čekala víc. Adrenalin jsem nepostrádala, ale trochu poetiky ano. 

Během oběda, závěrečné části naší čtyřhodinové pouti, jsme se v rodinné restauraci dozvěděli, jak podotkl Kuba, že “kuře chladne od kosti”. Maso uprostřed bylo úplně ledové, zatímco na povrchu se zdálo, že je připravené k jídlu. Asi jsme dorazili moc brzo. 
Na komáří štípance je vynikající tygří mast - náš další zdejší objev se nám hodil!

Zastavení bylo tolik, že jsem možná jejich pořadím zamíchala, ale pokaždé jsme museli rádi nechat spropitné, takže na kolik nás tento nezapomenutelný půldenní výlet přišel, netuším. V každém případě, zážitek to byl tak silný, že jednou nám úplně stačil :-D  

Ale zase můžeme vyprávět, že jsme se plavili bažinatou deltou ohromného Mekongu ... řekou s devíti říčními rameny …



Autor: Martina Vlasáková
Odkaz:


F51B8491

F51B8502

F51B8504

F51B8549

F51B8555

F51B8559

F51B8584

F51B8591

F51B8592

F51B8604

F51B8605

F51B8608

F51B8610

F51B8615

F51B8649

F51B8650

F51B8655

F51B8658

F51B8665

F51B8679

F51B8686

F51B8687

F51B8688

F51B8692

F51B8693

F51B8699

F51B8704

F51B8706

F51B8718

F51B8719

F51B8720

F51B8724

F51B8726

F51B8730

F51B8732

F51B8735

F51B8736

F51B8737

F51B8743

F51B8750

F51B8764

F51B8765

F51B8771

F51B8777

F51B8779

F51B8783

F51B8785

F51B8792

F51B8796

F51B8810

F51B8811

F51B8815

F51B8836

F51B8840

F51B8849

F51B8908

F51B8918

F51B8927

F51B8933

F51B8958

F51B8960

F51B8961

F51B8971

F51B8999

F51B9006

F51B9010