Proplétali jsme se čtvrtí starých uliček, jež jsou odpradávna (od 11. století) spojeny s různými řemeslnickými cechy, a podle své původní specializace se dodnes jmenují: Rybí, Košíkářská, Vějířová, Klobouková, Plachtová, Uhelná … My jsme jako první vešli do ulice se spoustou květin. Při bližším ohledání se ukázalo, že jsou to smuteční věnce a v celé ulici vyrábějí rakve. Povzbuzeni - jsme si zašli na znamenitou tradiční obědovečeři.
Kapitalistické tržní podnikání v tuzemském socialistickém prostředí má zelenou, takže neminete jediný dům, kterému by scházel obchod. Jen je potřeba, být obezřetný a nepožadovat večeři třeba v autodílně. Nedivte se. To by se mohlo klidně stát, když majitelé pro sebe kuchtí přímo na ulici.
U jezera je rušno, pouliční prodavači vehementně nabízejí všechno možné. Ovoce, papírová přání, vějíře, výlety … nebo třeba opravu bot. Nejdříve vám začnou ukazovat, jak se vám sandál po tom včerejším horolezeckém výkonu rozpadá, pak vám ho začnou lepit na noze a nakonec vám jej sundají a celý obšijou. Za tento výkon pak požadují 850.000 dongů. To ovšem nevědí, na jak nesmlouvavé protivníky narazili!
Pokud teda nemáte nějaké postranní úmysly, třeba něco jako - pořídit zajímavé detailní foto, tak se do tohoto zážitku uvrtat nenechte. Mohli byste skončit s puchýři :-)
Lidé sportují, korzují, kochají se, posilují, hrají deskové hry, zpívají karaoke do mikrofonu i se zesilovačem. Místní děti si nebojácně procvičují angličtinu s turisty. Mnoho jich pokřikuje “helloo” a těší se z odpovědí! My jsme se však ocitli pod neúprosnou palbou zvídavých otázek desetiletého usměvavého šikuly. Cestování je tu dovoleno, tak se mu to snad bude jednou hodit!
A mimochodem, na facebooku jsou tu všichni!
Pak se setmělo a my se pustili do víru dnes už sedmimiliónového velkoměsta.
Hanojská doprava je podobná té čínské, jen je poněkud hlučnější a s typickým zápachem benzínových motorů. Je tak hustá, že “hustější” už snad ani být nemůže. Auta, známé autobusy, motorky, skútry, občas šlapací kola a mezitím ještě turisté na rikšách. Do poměrně úzkých uliček se vejde nepoměrně více dopravních prostředků. K jízdě i parkování jsou hojně využívané chodníky. Světelné semafory jsou pouze orientační, protože s jeho barvičkami si tady nikdo moc hlavu nedělá.
Být neustále ve střehu se dvěma dětmi je docela vyčerpávající. Není tedy divu, že podvečerní procházka nás stojí mnoho sil, fyzických i psychických, proto druhý den zamíříme rovnou k největšímu místnímu jezeru. V naději, že tu bude klidněji. Mineme prezidentský palác obestavěný zelenou stráží s kvéry. Z dálky zahlédneme Ho Či Minovo mauzoleum na náměstí Ba Dinh, proplétáme se uličkami, vyfotíme se s další nevěstou, dvě hodinky posedíme v klimatizované kavárně a pro cestu zpět volíme jednohlasně taxi!
V Šanghaji jsou totiž všechny skútry elektrické (mám na mysli “tiché”). Na druhou stranu Hanojcům nutno přiznat k dobru, že využívají beze zbytku celého prostoru sedadla a případně i mimo něj. Foto šanghajské čtyřky na skútru mi stále uniká, zato v Hanoji stačilo za tímto účelem minutku postát na křižovatce.
A jaké bylo moje překvapení, když jsme zahlédli čtyři ženy v elegantních minišatech i s kabelkami a vlastním řidičem, jak uhánějí ulicí. Všichni společně na jedné dvoukolce! Takový malý osmý div světa :-)
Zkrátka a dobře, nejvýstižnější označení pro místní dopravní šílenství je jednoduše - FreeeeeeStyle!!!
Unaveni hlukem a maximálním soustředěním jsme se dobrovolně vzdali pohledů na další pozoruhodné stavby z průvodců: Chrám literatury, Pagoda na jednom sloupu, Opera, katedrála sv. Josefa, most Long Bien, Historické muzeum… a raději se poslední večer ocitli Na vlnách podivna s karibskými piráty.
Za národnostními menšinami na severozápadě, terasovitými rýžovými políčky u horské Sapy, za kanály, bažinami a plovoucími trhy na řece devíti draků, za vodním loutkovým divadlem v Saigonu nebo císařskými hrobkami v Hue se vydáme třeba zase příště … Vietnam nás okouzlil.
Užitečné odkazy pro cestovatele:
Caro’s Place -
www.lazaleecruises.vn
www.hanoiecohotel.com
A na závěr nechyběla opět vynikající letištní polévka Pho - jako taková pěkná tečka za tou naší expedicí!
Chcete se dozvědět o přidání nových článků co nejdříve?
Sledujte mě na sociálních sítích:
