... vznášel se nad nimi “jiný vzduch”, jak říkávala Anička, když byla malá :-D
Uvnitř sálu probíhá pozoruhodná forma výuky mnichů a hlasité tlesknutí představuje ortel. Byla odpověď správná nebo špatná? To se nedozvíme, neb nepovolaným je vstup zakázán, ovšem s ohledem na koncentraci bosých nohou v uzavřeném prostoru zas tak velkou lítost nepociťuji :-)
Odebereme se dál, ještě chvíli se touláme mezi bílými zdmi chrámů a síní. Připadám si vždycky trochu nepatřičně, když jako kolemjdoucí nakukuji do osobních příběhů, ale kupodivu a k mé velké radosti mi tu občas domorodci zapózují nebo věnují trpělivý pohled než zmáčknu spoušť. Odměním se jim aspoň úsměvem.
Už v tu chvíli jsem vděčná za to, že se budu moci vracet ke svým vzpomínkám a listovat nezapomenutelnými momenty na papíře.
Pro oběd náhodně vybereme Hot Pot restauraci, kterou, jak se k překvapení všech ukázalo, vlastní Dorgiho spolužák z Indie, kterého 20 let neviděl … “Svět je vesnice” platí i v Tibetu!
Odpoledne následuje příjemná procházka Starým městem, milé focení s místními a závěrečná Kora.
Chcete se dozvědět o přidání nových článků co nejdříve?
Sledujte mě na sociálních sítích:
