A jak se z mokřin oblastního města stala hlavní třída mnohamiliónové metropole?
Zkusím to ve zkratce: Za vše může první opiová válka s Brity, která začala roku 1839 jako reakce císařství za vlády dynastie Čching proti pašování indického opia do Číny. Počet závislých na morfinu se tu vyšplhal až na dvacet milionů, takže následně neutěšená situace si vynutila zásah císaře. Provedené akce však neměly zamýšlený efekt a pouze vyprovokovaly odvetu Britů. Technicky i takticky vyspělejší Evropané domorodce převálcovali. Výsledkem byl roku 1842 podpis jednostranně výhodné Nankingské mírové smlouvy. Britové získaly vysoké válečné reparace, zavedení jednotného pětiprocentního cla a otevření pěti čínských přístavů pro obchod. V Šanghaji to nejprve představovalo 500 metrů čtverečních bažin zcela nevhodných k pěstování čehokoli. Tato skrytá pomsta kolonizátorům se však minula účinkem. Prvních padesát Britů, kteří se v této strategicky umístěné koncesi usídlili, nebyli zemědělci. Na břehu řeky HuangPu rychle vybudovali obchodní a finanční centrum koloniálního světa. Bund neboli Waitan obdržel statut exteritoriálního území, kde čínské zákony neplatily a daně se neodváděly. Obyvatelé podléhali pouze britským zákonům, měli vlastní policii a úřady.
Postupně si po vzoru Britů koncese vybudovali i Francouzi a Američané. Následovalo rušné, skoro až výbušné, období plné lesku, blahobytu, výstředností, elegance. Obchod kvetl v mezinárodním přístavu i v opiových doupatech podsvětí. Koncese přitahovaly nejen obchodníky, ale poskytovaly útočiště uprchlíkům, revolucionářům i zločincům. Vše skončilo o století později s japonskou okupací Šanghaje a druhou světovou válkou.
Velkolepý prosperující kosmopolitní Bund z koloniálního období si zachoval i v jednadvacátém století své výsadní postavení. Nábřeží lemované původními budovami bank, úřadů, hotelů, klubů a obchodních společností tvoří dodnes dominantu města. My jsme tentokrát neobdivovali pouze fasády staveb. Nýbrž jsme s naší bandou průzkumníků bez bázně nakukovali i do krásných interiérů.
S přípravami na světové EXPO 2010 tu byla doprava svedena pod zem, což umožnilo podél břehu vybudovat pěší promenádu, kde denně korzují a posedávají tisíce turistů i místních obyvatel a desítky nevěst a ženichů zde pořizují své nezapomenutelné svatební záběry.
Naopak z ptačí perspektivy je možné na Bund shlédnout třeba z druhé nejvyšší budovy světa. Dobová fotografie Pudongu je z roku 1995, takže na vše, co se událo za posledních dvacet let na protějším břehu, bychom se mohli podrobněji podívat někdy v roce příštím :-)
Chcete se dozvědět o přidání nových článků co nejdříve?
Sledujte mě na sociálních sítích:
